Odchov jalovic často limituje rentabilitu chovu dojnic

Intenzivní odchov zdravých jalovic je předpokladem rentabilního chovu dojnic. Při nízké nebo kolísavé intenzitě růstu vzrostou náklady na odchov jalovic způsobené pozdějším zapuštěním, nebo se sníží živá hmotnost při prvním otelení a tím vzroste riziko obtížného telení prvotelek a nižší dojivosti na první laktaci. 

Van Amburgh a kol. (2011) prokázali, že při zvýšení přírůstku živé hmotnosti před odstavem (přinejmenším ve věku 42 až 56 dní) o každých 0,45 kg nadojí jalovice během 1. laktace přibližně o 425 kg mléka více. Dosažení takového zvýšení dojivosti vyžaduje zdvojnásobení porodní hmotnosti telat během prvních 8 týdnů života. K tomu je nutné zvýšit příjem mléka nebo MKS během prvních 3 až 4 týdnů. Náklady na intenzivnější odchov jalovic otelených ve 22,6 měs. věku ve srovnání s odchovem později otelených (24,5 měs.) jsou sice vzhledem k vyšší ceně krmiv přibližně stejné, ale u dříve otelených a narostlých jalovic se zvýší dojivost a reprodukční výkonnost po otelení. Později zabřeznuté jalovice se navíc díky kompenzaci nedostatečného růstu v předpubertálním období zpravidla otelí ve vyšší tělesné kondici (BCS), čímž se zvýší riziko jejich hlubší a delší záporné energetické bilance po otelení. Ta má pak za následek opožděné zabřeznutí a tudíž delší laktaci i vyšší BCS při dalším otelení. V důsledku toho se zvýší i riziko jejich předčasného vyřazení.

Podmínkou nepřetržitého intenzivního růstu telat je samozřejmě i jejich nenarušené zdraví.  Z hlediska prevence onemocnění telat jsou stěžejní 4 podmínky: včasné a dostatečné napojení mlezivem, čerstvý vzduch (tj. nízký infekční tlak), suchá podestýlka a individuální ustájení (omezení přenosu nákaz). Udržení dobrého zdravotního stavu lze dosáhnout jen v případě splnění min. 3 z uvedených podmínek.

Při použití mléčných krmných automatů, kdy jsou telata ve skupinách, je nutné tedy splnit bezezbytku všechny předchozí podmínky. Stěžejní je v tomto případě dostatečná plocha lehárny, která by měla být min. 2,5, ideálně 3,5 m² na jedno tele. Jedině tak lze nepřetržitě udržet suchou podestýlku v kotci. Je také potřeba vzít v úvahu, že na větších farmách se venkovní individuální boxy (lidově boudy) stále častěji nahrazují ustájením telat v individuálních boxech pod lehkými přístřešky nebo v otevřených teletnících se svinovacími bočními plachtami. Přísun čerstvého vzduchu lze v takovém případě celoročně zajistit nejlépe funkční tubusovou ventilací.

Omezení přenosu infekčních onemocnění je podmíněno také vhodnou konstrukcí individuálních boxů. Ty by měly být snadno rozebíratelné a neukotvené k podlaze, aby je bylo možné vynést mimo stáj a tam je důkladně omýt a vydesinfikovat. Uvolněná rovná podlaha se dá pak rovněž snadno vyčistit. Moderním trendem je také možnost spojování individuálních boxů pro párové ustájení telat, které přispívá k většímu příjmu krmiva, stejně jako propojení více boxů k návyku telat na skupinové ustájení po odstavu.

Mojmír Vacek